Věřím, že minulý článek vám byl inspirací a uvařili jste pro děti studený oběd, když už přišlo skoro letní počasí. Toto číslo našeho blogu se budeme věnovat, kde to se stravovacími návyky začíná, jak to souvisí s preferencemi dětí. Článek si nenechte ujít, abyste se někdy netrápili kvůli tomu, když děti často nedojídají a vyhazují jídlo, které jim nechutná.
Tak jak to tedy je?
Chuťové preference dětí nejsou náhodné – formují se od útlého věku a výrazně je ovlivňuje prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Pro školní jídelny, které se snaží nabízet nutričně hodnotné pokrmy, to může být výzva. Proč některé děti odmítají zeleninu, i když je chutně upravená? A proč jiné sahají bez problémů po rybě či celozrnné příloze? Odpověď často leží doma – v tom, co děti jedly od malička, jak se u nich mluvilo o jídle, jestli se jedlo v běhu, či u stolu, jestli se jedlo společně a jaké návyky si tudíž osvojily.
Chuť dítěte se vyvíjí už v těhotenství
Vědecké výzkumy ukazují, že dítě vnímá chutě už v prenatálním období prostřednictvím plodové vody a později mateřského mléka. Pokud maminka jí pestrou stravu, dítě se s různými chutěmi setkává velmi brzy. Naopak jednostranný jídelníček může vést k nižší ochotě objevovat nové potraviny.
Domácí návyky jako základ preferencí
Dítě, které je doma zvyklé na sladké jogurty, smažené řízky a bílou housku, bude pravděpodobně zaskočené, když mu ve školní jídelně nabídnete kuskus se zeleninou nebo rybu na bylinkách. To ale neznamená, že změna není možná. Znamená to pouze, že potřebujeme být trpěliví, nabídnout jídlo vícekrát a vytvořit bezpečné prostředí, kde děti nejsou tlačeny, ale motivovány. Zkrátka to nezvdat.
Jak s tím pracovat ve školní jídelně
- Opakované nabízení: Dítě často potřebuje vidět a ochutnat novou potravinu i desetkrát, než si na ni zvykne.
- Příklad táhne: Děti rády napodobují. Pokud vidí, že spolužáci nebo paní kuchařky s chutí jedí zeleninu, mají větší tendenci ji zkusit taky.
- Vizuální atraktivita: Hravé servírování pomáhá – barevná zelenina, tvarované přílohy nebo tematické dny mohou zvýšit zájem dětí o nové chutě.
- Komunikace s rodiči: Pokud rodiče vědí, co se ve školní jídelně podává, mohou nabídku podpořit i doma. Ideální je sladit poselství – jíst zdravě není trest, ale příležitost k lepšímu zdraví a pohodě.
Závěrem
Školní jídelny hrají klíčovou roli v tom, jak se chuťové preference dětí vyvíjejí, takže návyky z domova to nekončí. Stravovací návyky se dají vždy vybudovat nové, více související se zdravým životním stylem v každém věku. Jen čím jsme starší, tím je to těžší a v pozdějším věku nás už může obezita velmi potrápit. Ačkoliv domácí zvyklosti mají velký vliv, jídelna má možnost rozšiřovat obzory a pozitivně ovlivnit vztah dětí k jídlu. U nás doma si spíše děti stěžují, že dostávají malá porce jídla a že jim to zkrátka nestačí.
Změna nepřijde přes noc, ale s respektem, hravostí a důsledností můžeme společně pěstovat generaci dětí, která se jídla nebojí – a dokonce si ho užívá.
Věřím, že jsem vás alespoň trošku uklidnila. Myslím si, že je to na nás všech. Jde o komunikaci s dětmi, o spolupráci, povzbuzení, nikoliv nucení do jídla za každou cenu, a tudíž dítěti jídlo znechutit tak, že už se k němu v životě nevrátí. To asi známe všichni. Já jsem dlouhá léta nejedla koprovku, přitom jsem později ochutnala kopr jinak a začala jsem ho znovu jíst. V současné dobře si ráda dám koprovou omáčku s vajíčkem a bramborem. Hledejme vždy způsob, jak to jde, a nikoliv důvod proč to nejde.
Krásné jarní dny.
Klára Zurynková
za tým Pegas